Novinky dnes uveřejnili článek o nutném (vynuceném?) zavedení inkluze na české školy. Důvodem je rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. Co to znamená pro realitu?
Zde je uvedený článek, který mě k napsání mého příspěvku inspiroval:
http://www.novinky.cz/domaci/395787-tlak-na-inkluzi-roste-kvuli-rozsudku-o-diskriminaci-romskych-deti.html
Nejprve se podívejme na to, co to inkluze znamená:
Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, dětí cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky. (zdroj Wikipedie)
Cílem rozsudku výše zmíněného soudu je de facto zrušení zvláštních škol, které navštěvovaly děti s nějakým handicapem, ať fyzickým nebo psychickým. Samozřejmě všichni víme, že velkou část těchto dětí tvořily romské děti. Právě romské děti tehdy podaly žalobu proti své diskriminaci zařazením do zvláštní školy, jejímž výsledkem je i rozsudek, na jehož základě se dnes inkluze prosazuje.
Nepochybuji o tom, že podání žaloby iniciovaly nikoliv děti, ale dobročinné organizace. Inkluzi prosazují hlavně tyto organizace: Amnesty International, Evropské centrum pro práva Romů, Nadace Open Society Fund Praha a Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání.
Každá myšlenka, směřující k prosazení dobrých úmyslů a idejí, je jistě chvályhodná. Jenže nesmíme zapomínat na jednu věc. Lidstvo, ač si to ve své pýše nechce připustit, je stále součástí přírody. Vývoj lidského druhu je podmíněn geneticky. Evolucí jsme dospěli do stádia, kdy na rozdíl od zvířat jsme schopni budovat společenskou nadstavbu, která se snaží dát šanci i méně schopným jedincům, kteří by v drsném přirozeném výběru nepřežili, případně by žili na okraji společenstva. To je samozřejmě v pořádku, součástí lidstva jsou i morální zásady pomoci svým bližním. Tyto zásady se vyvinuly dlouhodobým soužitím lidí ve skupinách, kdy členové této skupiny poznali, že vzájemná pomoc v nouzi je pro přežití celé skupiny nejvýhodnější. Postupně se tyto nepsané zásady proměnily v oficiální stanoviska, prosazované dříve církvemi (např. křesťanské desatero), později přímo státem.
Ano, je naším úkolem pomáhat těm slabším, aby v naší společnosti mohli prožít svůj život pokud možno spokojeně. Aktivisté dobročinných organizací už by mě jistě mohli napadnout, že nemám právo označovat jiné jedince slabšími. Ale už to, že se samy tyto organizace zasazují za jejich začlenění do "normálního" kolektivu svědčí o tom, že mezi námi existují jedinci, kteří jsou prostě jiní. Je jedno, jestli je označím slabší, nepřizpůsobiví nebo jakkoliv jinak. Vím, že za vrozené deformace, mentální postižení tito jedinci nemůžou a že si je sami nevybrali, stejně jako si nevybíráme barvu kůže. Ale potlačovat realitu, že to tak není, je prostě chybné.
Možná jsem použil trochu širší úvod, ale chtěl jsem vyjádřit důvody, které mě vedou k myšlence, že násilné vnucování inkluze povede k dalším problémům ve školství a k jeho následnému úpadku. Pokud začnu popírat, že jsme každý jiný a že nelze na každého použít stejný metr, dospěji k totalitnímu rovnostářství. Jistě, většina dětí je schopná absolvovat normální školní výuku jako jsme ji absolvovali i my. Někdo byl ve škole lepší, někdo horší, tehdy jsme nikdo nebyl disgrafik, dislektik atd. Prostě ten, kdo škrábal jako kocour, nedostal z krasopisu jedničku. My sami jako děti jsme přece bez poučování věděli, že je někdo chytřejší, nemusí se učit, a přesto má samé jedničky, zatímco druhý prolézal se čtyřkami. Ale dnes je třeba z toho čtyřkaře bezvadný automechanik, má svůj autoservis a má mnohem více peněz než premiant třídy, který sedí někde na úřadě.
Prosazení inkluze dle mého názoru povede ke katastrofálnímu propadu školní výuky. Pokud mě jeho zastánci přesvědčují o opaku, nevěřím jim. V současném školství řešíme problémy se šikanou učitelů, která začala vylézat na povrch po tragickém případu, který skončil smrtí paní učitelky. Najednou se ukazuje, že případů šikany učitelů je více, konkrétně loni byla šikana proti učiteli zaznamenána na 28,8% základních škol! - viz tento článek:http://www.novinky.cz/domaci/395828-ucitel-celil-i-pistoli-vedeni-to-neresilo.html
Jak chce ministerstvo řešit situaci, kdy téměř na třetině základních škol dochází k šikaně učitele a k tomu nuceně zavedeme inkluzivní vyučování, takže mezi "běžné" žáky přibyde spousta dětí, které mají problémy s chováním? Předpokládáme, že se tyto děti příchodem do běžných tříd zázračně změní? O tom pochybuji. Naopak předpokládám, že jejich chování se stane vzorem i pro ty zatím "umírněné" zlobiče z normálních tříd. Každé dítě někdy zlobí, ale přiznejme si, kdo z nás na základní škole obdivoval premianty a jedničkáře? Říkali jsme jim šprti. Zato rebelové třídy byli obdivováni a následováni partou dalších jedinců, kteří se snažili svým chováním rebelovi zalíbit. Často si tyto skupiny vybírali slabší spolužáky a na nich dokazovali svou převahu. Tehdy však učitel měl ještě nějaké slovo a rodiče si nedovolili podávat stížnost, pokud učitel použil nějaký výchovný prostředek, dnes zcela nepřicházející v úvahu.
Jka bude vypadat situace, kde do jedné třídy s běžnými žáky přijde několik jedinců, kterým respekt nic neříká a zároveň třeba žák na vozíčku, s lehkou mentální poruchou, případně žák, který neovládá češtinu? Opravdu si ti rovnostáři z dobročinných organizací myslí, že se všichni žáci najednou chytí za ruce a začnou spolu vesele zpívat a tančit? Spíše se chytne za hlavu učitel a pokud bude tak statečný, aby se snažil situaci ve třídě řešit, bude se přitom modlit, aby se šikana neobrátila proti němu. Případně aby ho nějaký aktivista nedal k soudu, že snahou o zklidnění výtržníků se dopouští diskriminace.
Ministerští úředníci tvrdí, že všechno bude v pořádku, že potřební žáci dostanou své asistenty, kteří jim budou pomáhat, žáci neovládající češtinu tlumočníky, prostě všechno bude fajn. Přesto si myslím, že tento způsob výuky postupně povede k tomu, že tempo výuky se bude zpomalovat, nároky kladené na žáky se budou snižovat, takže průměrná vzdělanost žáků bude klesat. Dobré zkušenosti s tím mají v Anglii, kde už přiznávají, že úroveň žáků opouštějících základní školy odpovídá třetí třídě a tito žáci mají samozřejmě problém s uplatněním na trhu práce. Nakonec to povede k tomu, že začnou vznikat soukromé základní školy, kde se za výuku bude platit a běžní lidé, kteří si to budou moci dovolit, začnou své děti dávat do těchto soukromých škol. Těm, kteří na to mít nebudou, nezbyde nic jiného, než se smířit s tím, že jejich děti prožijí smutná školní léta v šikaně rovnostářů. Moc pěkné video k tomu je zde:
https://www.youtube.com/watch?v=HFwwAnsMQsU
Ale asi jsou mé obavy zbytečné, vždyť většinou českého pedagogického sboru na základních školách tvoří mužští učitelé typu Igora Hnízda z Obecné školy, kteří to dokáží vzít pevně do rukou a naše školství pozvednout na novou úroveň. Tito učitelé jistě rádi pomůžou svým ženským kolegyním se zvládnutím případné šikany. Vždyť za ty skvělé platy, které se ve školství berou, je to povolání snů.
