Podle všeobecných představ by demokracie jako forma vládnutí měla prosazovat hlavně to, co si přeje většina. Ale ukazuje se, že tato forma vlády už začíná být překonána a světlé zítřky lidstva nám zajistí transgenderokracie.
Je opravdu možné, aby demokracie pracovala na své vlastní zkáze tak usilovně, jak se ukazuje v tomto článku: http://zpravy.idnes.cz/spor-toalety-usa-skoly-transgender-d67-/zahranicni.aspx?c=A160526_095222_zahranicni_bur ?
Nemůžu se ubránit dojmu, že tohle už hraničí s čistým šílenstvím. Vím, článek se týká USA, ale EU v podobných případech nezůstává příliš pozadu, viz např. zavedení povinných kvót pro počet žen ve vedoucích pozicích firem.
Každou společnost tvoří 100 % jejich členů. Převážná většina jich je "průměrných". Nemluvím teď o majetkových poměrech, ale o inteligenci, tělesném vzrůstu, fyzických schopnostech, sexuální orientaci atd. Samozřejmě existují i menšiny, které se v něčem podstatně odlišují, přičemž nejznámější je homosexuální menšina, další nikoliv nepodstatnou menšinou jsou fyzicky a mentálně postižení. V řecké Spartě řešili problém postižených hned po porodu všeobecně známým způsobem. Homosexualita je dodnes trestná v různých zemích světa a někde je trestána i smrtí. Podobným způsobům řešení otázky "menšinových" lidí se nevyhnula ani Evropa v nedávné minulosti, např. vyvražďování postižených v nacistickém Německu.
Naštěstí jsme se z tohoto vývoje poučili a naše společnost akceptovala skutečnost, že homosexualita je vrozená. Stejně tak vrozená je transsexualita, kdy psychická sexualita je v rozporu s tělesným pohlavím. Běžná populace, která je normálně sexuálně orientovaná, si asi jen těžko dokáže představit psychické problémy homosexuálů a transsexuálů, kteří se se svojí odlišnou orientací musí vyrovnat. Nesouhlasím s tím, aby tito lidé byli zesměšňováni, případně kvůli odlišné orientaci znevýhodňováni. Nemám nic proti registrovanému partnerství. Ale začínám mít problémy s tím, pokud se ochrana občanských práv těchto menšin projevuje tím, že omezuje práva ostatních.
V mnoha státech se nyní řeší otázka, zda homosexuálním partnerům povolit adopci dětí. Její zastánci se ohánějí právem těchto lidí na rodičovství. Ale není trochu divné prosazovat toto právo, když biologicky jim ho příroda upřela? Ano, homosexuální žena může svést muže a získat tak dítě přirozenou cestou. O homosexuálním muži se toto říct nedá, protože těžko najde ženu, která by s ním počala dítě a pak mu ho dobrovolně odevzdala k výchově. Ale mně jde spíše o to, že se nikdo neptá na práva druhé strany - adoptovaného dítěte.
Zastánci adopce pro homosexuální páry tvrdí, že je pro dítě určitě lepší, když bude vyrůstat v homosexuální rodině než v dětském domově. Jenže kde k tomuto názoru dospěli? Pokud budu vycházet z předpokladu, že adoptované dítě bude s největší pravděpodobností normálně sexuálně orientované, může pro něj být v budoucnosti, až začne dospívat, dost frustrující pocit, že bylo adoptováno homosexuálním párem. Třeba taky ne, nedokážu to odhadnout, ale pochybuji, že by se jakýkoliv psycholog dnes dokázal podepsat pod prohlášení, že je si stoprocentně jistý, že to psychiku dítěte neovlivní. Znám z vlastního okolí případ, kdy se chlapec v pubertě dozvěděl, že byl ve věku 1 roku adoptován (podotýkám heterosexuálním párem). Tato informace, předtím zatajovaná, ho ovlivnila natolik, že se z bezproblémového chlapce stal postrachem okolí, na čas podlehl drogám a se svými adoptivními rodiči se rozešel. Není tedy adopce homosexuálními páry zase jeden z případů sociálního inženýrství, které mohou v budoucnosti ovlivnit životy tisíců lidí?
Ale k napsání tohoto blogu mě přivedl právě článek, uvedený na začátku, kde je myšlenka ochrany práv dovedena k absurditě. Nevím, kolik procent lidí v populaci trpí transsexualitou, ale předpokládám, že ještě méně než homosexualitou. A pokud se tedy začnou objevovat snahy jako v USA, aby tito lidé si mohli volit sprchy nebo toalety podle vlastní psychiky, nikoliv podle fyzického těla, není to omezování svobod většiny? Jak se s tím mají vyrovnat např. matky s malými dcerami, když do dámských sprch přijde muž a bude tvrdit, že je žena? Proč se tedy vlastně budují oddělené toalety, když každý bude moct chodit kam chce? Nebo dotyčná osoba bude muset mít průkaz vystavený od sexuologa, že se jedná o transsexuála? Nehledě na to, že takové opatření bude mít nutně za následek, že nejméně polovina pubertálních mladíků bude transsexuály a bude chodit na dámské sprchy.
Na jednu stranu dnešní společnost prosazuje koncept, že spousta dříve běžných zdvořilostí, kterými se muž dvořil ženě, se považuje skoro za sexuální harašení, a na druhé straně budeme prosazovat takováto transgenderová opatření?
Nebylo by lepší přiznat si, že muži i ženy jsou od přírody biologicky odlišní a že se svým životem mají společně doplňovat, tak jak to vymyslela matička příroda? Samozřejmě je nutné pro obě pohlaví zajistit stejná občanská práva, což si ale myslím, že se ve většině demokratických států už povedlo. A hlavně nejdůležitější je vychovávat děti k úctě k druhému pohlaví, ke každému člověku a k tomu, že ne bohatství, společenská prestiž či politický vliv vám zajistí šťastný život. Pokud žijete v manželství (nebo partnerství), kde si jeden druhého váží, máte to největší bohatství na světě.
Zároveň bych chtěl poznamenat, že tento článek není míněn proti lidem, kteří jsou menšinové sexuální orientace nebo transsexuálové. Jejich situace je určitě hodně složitá, ale myslím si, že by jim měli hlavně pomáhat psychologové a sexuologové. Ale pokud aktivisté budou prosazovat podobná opatření, jaká jsou uvedena ve zmíněném článku, myslím si, že to naopak povede k tomu, že se většinová společnost proti tomu začne bouřit a od současné tolerance těchto menšinových skupin se vrátíme k původní diskriminaci.
