Pročetl jsem nedávno níže uvedený článek. Na první přečtení mi rozhovor přišel jako celkem dobrý, ale když jsem se do něj začetl podruhé, narazil jsem na dvě rozporná vyjádření.
Uvedený rozhovor si můžete přečíst zde: https://www.novinky.cz/domaci/412437-zastupce-ombudsmanky-chybi-nam-zakon-o-islamu.html
Protože jsem již ve svém životě také nějaké rozhovory poskytoval, vím, jak je někdy těžké reagovat na otázky srozumitelně, věcně a nenechat se vmanipulovat do pozice, kde nechcete být. Zvláště obtížné je to v případě, kdy předem neznáte otázky, ale pouze předmět rozhovoru. Proto uvádím, že můj příspěvek není kritikou, pouze zamyšlením nad některými uvedenými myšlenkami.
První, co mě zaujalo, bylo prohlášení pana Křečka, že v Česku není možné zakázat islám, je však třeba stanovit zvláštním zákonem přesné mantinely o islámu. Pan Křeček přitom vychází z předpokladu, že nelze zakázat víru. Dále však uvádí, že být věřícím muslimem a být občanem evropského státu jsou dvě nesouměřitelné věci a zároveň říká, že striktní výklad islámu není slučitelný s naší kulturou a právy. Odvolává se přitom na to, že zákon upravuje i katolickou církev.
Zákony upravující činnost katolické církve jsem nečetl, ale předpokládám, že upravují především její fungování v rámci státu, tedy hlavně její organizační postavení ve vztahu k státu a občanům. Pochybuji, že by tyto zákony upravovaly samotné poslání církve, tedy prozasování Ježíšova učení. Osobně se domnívám, že Ježíšovo učení je bez problémů kompatibilní s demokracií, proto není nutné zákonem stanovit, co z něj lze prosazovat a co již je v rozporu s principy demokratického státu.. A že třeba katolická cirkev svým kněžím přikazuje celibát, se běžných občanů netýká. Pokud se někdo chce stát knězem, je si toho vědom a s tímto závazkem musí počítat, jako třeba policisté ví, že nesmí být členy žádné politické strany.
Pokud však potřebujeme zákon, který bude upravovat to, co lze z islámu ještě akceptovat a co je již v rozporu s demokracií, považuji to za problém. Měli bychom si totiž uvědomit, že každé náboženství je ideologie. Úplně stejné jako například komunismus, demokracie, nacismus. Rozdíl mezi vírami a ostatními ideologiemi je pouze v tom, že v jejich centru je abstraktní bůh nebo bohové, zatímco ideologie končící na -ismus mají jiného boha - jednou volný trh a ekonomiku, podruhé vládu lidu nebo rasy. To nic nemění na tom, že každý příznivec určité ideologie je přesvědčen o tom, že ta jeho je ta jediná správná, snaží se ji ve společnosti prosazovat a její myšlenky šířit. To samé dělal i Buddha, i když buddhismus je považován za mírumilovné náboženství. Cílem ideologie je prostě její vlastní rozšíření, záleží na tom, jaké prostředky používá k šíření. Některé ideologie mohou volně fungovat v určité symbióze, jak jsem již například uvedl demokracii a křesťanství.
Podstatné na tom také je, že většina z nás považuje za nejrozumnější demokracii, i když samozřejmě známe její chyby a nedostatky. Myslím, že kdyby politici přestali rozlišovat mezi náboženstvím a ideologiemi, značně by to usnadnilo jejich vnímání, co je v rámci naší hlavní ideologie, tedy demokracie, ještě přípustné a co již nikoliv. Kdybychom totiž opačně ideologie nazvali vírou (a co jiného byl obdiv k Hitlerovi), pak bychom nacismus nemohli zakázat. Pokud tedy pan Křeček požaduje zákon o islámu, měl by rovněž požadovat zákony o buddhismu, hinduismu a všech dalších náboženstvích.
Druhým rozporem pro mě bylo vyjádření pana Křečka k zákazu burkin. Prohlásil, že by proti tomu nic neměl a burkiny by nazakazoval, protože je věc každého, v čem chodí. Na jiném místě však prohlásil, že je pochopitelné, že nemocnice z hygienických důvodů zakazují nošení šátků. Myslím si, že většina lidí, kteří burkiny také odmítají, je odmítají především z hygienických důvodů. Každý bazén, kam chodím, má ve sprchách nápis, že před vstupem do bazénu je každý povinnen umýt se mýdlem a bez plavek a já to považuji za samozřejmost jako asi většina z nás. Do dámských sprch nechodím, ale předpokládám, že, ženy, používající burkiny, tento oděv nosí proto, aby nemusely na veřejnosti odhalovat své tělo, přičemž za veřejné prostranství zřejmě považují i sprchy. Možná je tato otázka sporná na plážích u moře, ale v uzavřených bazénech a koupalištích bych rovněž trval na klasických plavkách. Pochybuji, že mě by plavčík nechal plavat v bazénu v tričku a džínách, i kdybych se předtím důkladně osprchoval.
Jinak jsem s názory pana Křečka souhlasil a líbilo se mi, že se nebál uvést skutečnost, že např. ve Francii existují non-go zóny, že o integraci Turků v Německu lze po manifestacích po nezdařeném puči v Turecku pochybovat, že o příchozích imigrantech nevíme, jestli jsou to uprchlíci, ekonomičtí emigranti nebo náboženští fanatici a že Evropa při řešení tohoto problému zcela selhala.
