Morální krize politiků

Krize současného systému vládnutí demokratických států je především morální krizí politiků, kteří již neslouží voličům, ale pouze sami sobě.

"Demokracie je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí - přímo nebo nepřímo skrze volené zástupce - na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost." (zdroj: wikipedie.cz).

V současných demokratických státech se v drtivé většině uplatňuje nepřímá demokracie, kdy do zákonodárných sborů jsou voleni zástupci, přičemž následnou činnost těchto zvolených zástupců již voliči příliš ovlivňovat nemohou. Tito zástupci dále rozhodují o tom, kdo bude členem vlády, přičemž do vlády mohou být jmenováni i lidé, kteří vůbec nebyli zvoleni do zákonárného sboru.

Původ zákonodárného sboru můžeme opět vystopovat v římské říši, konkrétně v římském senátu. Jeho vývoj zahrnoval období pouze poradního sboru přes období zákonodárné až po jeho úpadek po vyhlášení císařství. Vzorem pro současné demokratické státy je období senátu jako zákonodárného orgánu. V té době senát schvaloval zákony, určoval vnitřní i zahraniční politiku římské říše. Senátoři se těšili vysoké vážnosti, která ovšem byla spojena s vysokou zodpovědností vůči lidem. Přítomnost senátorů na zasedání senátu byla povinná a absence byla trestána peněžitou pokutou. Pokud byl senátor usvědčen z korupce, byl odsouzen k smrti.

Bohužel současný stav politické praxe je zcela odlišný. Politik se zvolením stává automaticky příslušníkem zvláštní kasty, požívající nepřiměřené výhody od poslanecké imunity až k finančním odměnám, které mnohonásobně převyšují příjmy voličů, které by měl zastupovat. Přitom zodpovědnost politiků za odvedenou práci je téměř nulová. A pokud náhodou jsou přece jen k zodpovědnosti vyzváni, dopadne to tak, že politik je zbaven viny, protože přece on nemůže vědět o všem, to by nemohl stíhnout. A že je na dokumentu jeho podpis? Takových dokumentů on denně podepíše mnoho, přece je nemůže všechny číst! Zavinili to ti, kdo mu to podstrčili k podepsání. Nebo že hlasoval pro zákon, který si nestihl prostudovat? To také není jeho vina, má přece spousu práce.

Pak se ale naskýtá otázka, proč má mít politik takové výhody, když svoji práci vlastně nezvládá?

Nemožnost současného politika odvolat v průběhu volebního období (nebo možnost jen čistě teoretická), společně s vysokými finančními výhodami, vedou k tomu, že většina lidí, kteří se snaží do vysoké politiky dostat, to dělá čistě ze zištných důvodů. Navíc jak jsem zmínil minule, stát se díky výběru daní a dalších odvodů stává majitelem (nebo lépe řečeno správcem) poloviny bohatství, vytvořeným celou společností.  Společně s tím, že různá strategická odvětví (pošta, železnice, výroba elektřiny apod.) zůstávají pod celkovou nebo částečnou správou státu, to vytváří ideální podmínky pro mafiánský způsob ovládání tohoto prostředí. A mafie si s morálkou příliš starostí nedělá.

Vždyť kde jinde by bylo možné provozovat dlouhodobě ztrátové společnosti jako např. železnice a přitom vyplácet statisícové odměny spřízněným osobám v jejich vedení? Kde jinde si může sám majitel firmy rozhodnout o použití dotací na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a zdroje na dotace získat tím, že nadiktuje ceny elektřiny spotřebiteli?  Dovedete si představit, že Vám Microsoft nadiktuje, že jste povinni koupit si jeho Office za 10.000,- Kč? Samozřejmě, že Microsoft si stanoví svojí cenu, ale Vy nejste povinni jeho produkt koupit. Můžete si vybrat nějaké jiné řešení (nemyslím tím pirátství, to nepodporuji), ale třeba podobné aplikace z open source. Ale elektřinu si prostě musíte koupit od státem řízených společností. Další příklady snad ani nemusím jmenovat, myslím, že je všichni známe. Ve volném konkurenčním prostředí by firma podnikající jako stát zkrachovala během krátké doby.

A to jsem ještě zapomněl zmínit kouzelnou hůlku, kterou má stát k dispozici, když mu díky jeho hospodaření dochází finance. Ano, oblíbené státní dluhopisy. Normální firma na trhu by již zkrachovala, ale stát ne, prostě přinutí občany, aby mu na jeho mafiánské obchody půjčili další peníze. Že se to Vás netýká? Že jste si nikdy žádné dluhopisy nekoupili, protože tohle nechcete podporovat? Ale to se mýlíte, k tomu se zase někdy vrátím.

Není tedy divu, že politici získali dojem, že jsou nedotknutelní, předurčení k vládnutí, že peníze ze státních zdrojů jsou hlavně pro jejich potřebu a obyčejný člověk je jenom taková mravenčí dělnice, pracující ve prospěch celku bez ohledu na svůj vlastní život. Pocit nedotknutelnosti a nadřazenosti bohužel vede ke ztrátě jakýchkoliv morálních zásad. Tedy těch vlastních, pro ty mravenčí dělnice je nutné neustále opakovat morální zásady o nutnosti respektovat rozhodnutí většiny, která je reprezentována politiky. Vždyť přece byli zvoleni v demokratických volbách?!

Jak jinak než ztrátou jakékoliv morálky si vysvětlit systém, kteří politici postupně vytvořili? Nemám nic proti tomu, aby politici byli za svoji práci placeni. Nemám ani nic proti tomu, aby dostávali další náhrady za prostředky, prokazatelně vydané v souvislosti s jejich politickou činností. Ale dostávat náhrady paušálně bez nutnosti prokázat jejich účelné vynaložení ve prospěch voličů považuji za hanebné. A když se dnes čelní představitel státu na výtku, že za poslanecké náhrady si pořídil soukromý byt hájil tím, že to není nezákonné a že to tak dělají všichni, co si můžu myslet o jeho morálce? Jasně, není to nezákonné, ale jen proto, že znění zákona, který jim to všem umožňuje, sami schválili.

Za vysoce nemorální považuji rovněž přidělování různých lukrativních míst v dozorčích radách výše zmíněných státních a polostátních firmách výměnou za hlasování. Kam mizí demokracie, pokud politik hlasuje podle toho, jaké finanční výhody dostane pro sebe? Kde je zájem jeho voliče?  Jak je možné, že o zněních zákonů rozhodují lobbysté, zastupující firmy nebo vlivné jednotlivce? Proč poslanci neschválí zákon, který by jakékoliv lobbování zakázalo? Poslanec by přece měl hlasovat podle toho, co slíbil hájit svým voličům!

Co si můžu myslet o morálce senátora Valenty, ovládajícího sázkový holding Synot, který zahájil s českým státem arbitráž o miliardy korun, prý jako náhradu za ušlý zisk z rušení povolení výherních videoloterijních terminálů? Člověk, který by měl zastupovat zájmy normálního občana, provozuje firmu, žijící z výherních automatů, které již do zkázy přivedly možná tisíce lidí a jejich rodin. Tragédie dluhů a exekucí.... A tento člověk, když se starostové menších obcí pokusili tuto činnost omezit či přímo zakázat, chce, aby mu stát (rozuměj volič neboli daňový poplatník) zaplatil miliardy jako náhradu ušlého zisku? Neměl by tento člověk jako představitel vládnoucí třídy spíše těm méně rozumným vysvětlovat, že výherní automaty jsou naprogramovány tak, aby Vás o peníze připravily, a je proto zbytečné očekávat zázračné zbohatnutí? A jen tak pro zajímavost, tento "podnikatel"  zase není z těch, který by něco užitečného vyráběl nebo poskytoval nějakou potřebnou službu. Hazard jako podnikání je založeno na okrádání jiných.

Celá tahle úvaha se nevztahuje jenom na české politiky, i když případy z naší politické scény jsou nám určitě známější než z dalších států. Stejný systém vládnutí funguje i v dalších demokratických státech a na úrovni Evropské unie. Tam stojí za zmínku snad jeden z nejkřiklavějších příkladů - zatímco nám běžným smrtelníkům se vysvětluje, že je nutné zvyšovat věk pro odchod do penze, který se má postupně zvyšovat snad až k sedmdesáti letům, bruselští politici si odhlasovali zákon, podle kterého mohou jít do předčasného důchodu již po odpracování 20 let pro evropské úřady, tedy klidně v padesáti letech? S důchodem dosahujícím  i několik tisíc EUR do konce života, zatímco německý důchodce musí vyjít cca s 1.100 EUR, o českých důchodcích ani nemluvím.

Prostě politika se stala obchodem, při kterém se kšeftuje s penězi ze státního rozpočtu, přičemž obyčejný člověk funguje jako rukojmí zcela v moci mafiánů. Pokud nedojde ke změně této situace, kterou si již většina lidí uvědomuje, je to další příčina k tomu, aby se obyvatelstvo polarizovalo, jak k tomu již dochází. Určitě se najdou skupiny, kteří budou tvrdit, že za to může kapitalismus, a že je nutné vrátit se k socialismu. Takové skupiny budou náchylné k vyhledávání charismatických vůdců typu Hitlera nebo Stalina. Jak to dopadlo, víme všichni. Na druhou stranu se najdou skupiny, které budou tvrdit, že je nutné nastolit kapitalismus zcela volného stylu ve smyslu "přežije ten nejsilnější". Ani to není řešením.  Je důležité vrátit se ke stavu, kdy je uznávána a respektována jak lidská práce, vytvářející hodnoty, tak podnikaví lidé, kteří jsou schopni zaměstnávat ostatní. Sociální jistoty je nutné omezit pouze na to, co je možné uhradit z reálných příjmů státu a to ještě hlavně tak, aby se tyto sociální jistoty vztahovaly především na ty, kteří si je zaslouží. Tedy ty, kteří pracují, aktivně se snaží vlastními silami zlepšit svůj život a samozřejmě také na ty, kteří se do tíživé situace dostali  třeba úrazem, nemocí apod. Je nutné omezit přerozdělování peněz přes stát, protože to vede k nepřestavitelným ztrátám financí díky korupci. Podotýkám, že jsem přesvědčen o tom, že  omezení korupce třeba jen o polovinu by umožnilo zvýšit sociální dávky skutečně potřebným podstatnou měrou. A hlavně je důležité vrátit se k morálním zásadám, kdy slib se považuje závazek, který je nutno splnit, politika se považuje za čestnou službu voličům a ne za cestu ke zbohatnutí a péče o potřebné (nikoliv líné a vychytralé) je samozřejmostí.

Začít musíme u sebe. Vím, je to těžké, když člověk vidí ten marasmus kolem sebe. Ale přece nechceme naše děti učit stylem čím více budeš lhát, podvádět ostatní, chovat se arogantně, hledat postraní cestičky, tím lépe se budeš mít a tím více se tě ostatní budou bát (ne si tě vážit).