Problém je v tom, že bez ohledu na statistiky, nikomu do toho, jak a kde si homosexuální páry adoptují děti, nic není.

Musím říct, že ač je článek proti mým zájmům, je psán s mnohem chladnější hlavou než zbylé články, které se hemží slovy odporu a nechutenství.

Ono je taky potřeba se ptát, zda homosexuální potomek netrpí v heterosexuální rodině či okolí, které mu jasně dává najevo, co si o homosexuálech myslí. Kdo se pak odvolává na práva toho dítěte? Z tohoto lze taky usoudit, že pokud heterosexuální rodiče vždy a za všech okolností nevychovají opět heterosexuála, nemůžou logicky homosexuálové svou výchovou ovlivnit sexualitu dítěte. Můžu jít příkladem třeba já. Do svých 20 let jsem žil s rodiči na vsi a nepůsobily na mě vnější vlivy okolí. Přesto mám jinou orientaci než můj bratr. I když jsme byli vychováváni stejným způsobem, ve stejném prostředí a stejnými lidmi.

Uvedené studie jsem nečetl, ale tady se můžeme dostat do stavu, kdy to bude tvrzení proti tvrzení a studie proti studii. Existují i takové, které na výchově dětí homosexuálním párem neshledávají nic závažného. Jelikož i ten homosexuální pár má svou širší rodinu a nevychovává své dítě v izolaci. Máme babičky, dědečky, tety, strejdy, sourozence. Příklady dítě může brát odkudkoliv - např. od učitele ze školy nebo od trenéra v kroužku.

Rovněž není vhodné poukazovat na každého homosexuála, že by chtěl vychovávat děti. Dospěl jsem k názoru, že heterosexuál - notorický proutník, sukničkář, který má každý měsíc jinou holku, asi nebude chtít vychovávat dítě. Podle mě na to nebude mít chuť, náladu a ani čas. Takže ani homosexuál, který má každý měsíc jiného milence, nebude chtít vychovávat dítě. Podle mě to bude bránit jeho volnosti. Řeč je tedy o stabilních párech jakékoli kombinace pohlaví.

Jestliže tedy budeme polemizovat nad tím, zda homosexuálnímu páru adopce povolit nebo ne, měli bychom posuzovat i mentální schopnost heterosexuálů, zda se umějí o své dítě postarat. Existuje spousta případů, kdy tomu tak bohužel není.

Pominu často diskutovaný aspekt problému: lepší je výchova homosexuálním párem než ústavní výchova. Dejme tomu, že ano.

Já se zamýšlím nad jiným problémem: Jak se už ukázalo, požadavky homosexuální lobby se víceméně stupňují. Nejprve aspoň registrované partnerství, adopce prý vůbec nežádají. Teď už jsou adopce na pořadu dne a prý hlavně adopce dětí partnera. Kdo chce, ať věří, že to tak skončí. Spíš bude na pořadu dne možnost náhradní matky, umělé oplodnění lesbiček (však už je na stole návrh na možnost oplodnění single žen). Takže brzy bude normální mít dítě na objednávku. Když k tomu přidáme problémy heterosexuálních rodin - rozpady rodin, střídání "tatínků" a a "maminek", tak mi z toho nic dobrého nevychází. Aplikace postupů Barnevernu by zkázu původních evropských rodin dokončila.

Obávám se, že nakonec to islám v Evropě vyhraje, protože tam tyto rozkladné tendence nejsou a budoucnost má jen společnost reprodukujících se rodin.

Takže nemám důvod tyto adopce homosexuálů podporovat. Nepřinese to možná tolik zlého, ale bohužel ani dobrého.

Nechápu vaší poslední větu. Jestliže něco nepřinese tolik zlého, proč to nepodpořit? Výsledek bude buďto dobrý nebo neutrální ale pokud není zlý, pak v každém případě bude dobrý.

Dobrý den,

na váš článek jsem narazil čirou náhodou a přestože se podobným článkům vyhýbám, ten váš jsem si výjimečně přečetl. Dovolím si proto porušit i druhé mé pravidlo a zareaguji na váš článek tím, že vás upozorním na několik důležitých faktů, které byste měl v rámci vašeho tématu zvážit:

1* homosexualita se v lidské populaci vyskytuje ve všech zemích a civilizacích ve stejném minoritním zastoupení. Je tedy jedno jestli se narodíte u eskymáků, v Číně, nebo v ČR, % homosexuálních jedinců je všude stejné.

2* homosexualita se vyskytovala ve všech známých kulturách a je písemně doložitelná ve všech sociálních vrstvách od dob kam sahají naše písemné historické prameny.

3* homosexualita se vyskytuje v lidské populaci naprosto rovnoměrně u všech sociální, intelektuálních či pracovních skupinách. Dokonce není ani pravda, že v řadách umělců je více homosexuálů, nebo snad že homosexualita implikuje umělecké cítě - jediné co bylo prokázáno je, že homosexuálové se více, nebo lépe projevují a proto jsou více slyšet a vidět.

4* homosexuálové žijí stejně šťastný, spokojený a plnohodnotný život jako heterosexuálové. Kromě sexuální orientace se tedy ničím neliší od heterosexuálů.

5* to, že o homosexualitě přemýšlíte jako o hendikepu je důsledkem toho jak jste byl vychováván vy sám v rodině, ve společnosti, v dané kultuře. Nikterak to však nevypovídá o méněcennosti homosexuálu, kterou vaše smýšlení vyjadřuje.

6* pokud se dítě jakékoliv rodiny cítí odlišně, či frustrovaně, či upadá do deprese, je to v drtivé většině díky vnějšímu vlivu (dost často díky okolí které se mu snaží vnutit názor, že jeho rodina je špatná) - samotné dítě přijímá prostředí ve kterém je vychováváno jako něco přirozeného (ať je toto prostředí jakékoliv). Tento problém mají děti například z rodin kde je jeden nebo více rodičů tělesně postižených, ze sociálně slabých rodin, nebo z neúplných rodin (rozvod/úmrtí).

Jste jistě chytrý člověk, takže závěr si uděláte jistě sám.

Děkuji a jsem s pozdravem.

Dobrý den pane Filípku, děkuji za příspěvek, pokusím se k Vašim připomínkám vyjádřit:

ad 1. Souhlasím s Vámi, že homosexualita se vyskytuje všude, pokud jste z mého blogu vyčetl, že toto zpochybňuji, pak jsem se v něm vyjářil chybně.

ad 2. I v tomto s Vámi souhlasím. Ale zároveň zde i vidím vliv prostředí. Je známo, že v konečné fázi římské říše bylo běžné, že senátoři si vydržovali mladé milence, že to tak nějak patřilo ke společenské povinnosti a homosexuální styky byly častější, než by odpovídalo 4%. V té době samozřejmě docházelo i velké promiskuitě heterosexuální, což souviselo se všeobecným morálním úpadkem.

ad 3. Opět souhlasím.

ad 4. Nedokážu zcela posoudit, protože se v této skupině nepohybuji, ačkoliv samozřejmě několik homosexuálů znám. Nicméně podle šíření viru HIV předpokládám, že v této skupině dochází k častějšímu střídání partnerů.

ad 5. O homosexualitě nepřemýšlím jako o hendikepu ani homosexuály nepovažuji za méněcenné. Pokud jste to tak pochopil, asi jsem se špatně vyjádřil.

ad 5. Ke vzniku deprese může vést určitě mnoho faktorů, jak vnějších, tak vnitřních, např. maniodepresivní onemocnění je zapříčiněno neschopností těla produkovat serontonin. Bohužel při své dřívější práci jsem se setkal s mnoha lidmi, trpícími depresemi, kteří oni sami označovali jako vliv rodiny. Proto jsem hlavně proti tomu, aby homosexuální páry mohly adoptovat biologicky nepříbuzné děti, např. z ústavů. Samozřejmě v případech, kdy dítě je přímým potomkem homosexuálního jedince, je situace jiná.

Ještě jednou děkuji za Váš příspěvek, kdyby všichni dokázali diskutovat takto slušnou formou, bylo by to super. Přeji hezký večer.

Se závěrem souhlas, ale jinak bych měl pár výhrad. K té studii mi chybí porovnání, jaké procento lidí trpí depresemi u rozvrácených rodin. Deprese u dětí homosexuálních partnerů nemusí vycházet vůbec z prostředí rodiny, ale naopak z reakcí okolí. A pokud máme obavy o psychický vývoj těchto dětí, pak bychom v prvé řadě měli změnit my přístup k homosexualitě. Dítě totiž může trpět depresemi ze všeho, co mu tzv. dáváte sežrat. Třeba i z toho, že otec bude neoblíbený politik. Měli bychom pak politikům preventivně zakazovat děti?

Ve věznicích se možná sklouzává k homosexuálním stykům, ale jak sám píšete je to pouze náhražka a neznamená to, že by se tam z heterosexuála stal homosexuál.

Ano, výchovou můžeme změnit chování a můžeme tak vychovat zženštilého kluka a drsnou amazonku, ale výchovou nezměníte jejich sexuální preference. To, že si někdo případně "zkusí" homosexuální styk z něj ještě homosexuála nedělá. To ta statistická 4% setsakra narostla.

Dobrý večer pane Chuchmo,

máte pravdu, studie o lidech z rozvrácených rodin trpících depresemi by byla určitě přínosná a asi bychom byli překvapeni vysokými čísly. A souhlasím s tím, že je důležité změnit přístup k homosexualitě. Možná z mých příspěvků mylně vyplývá, že jsem proti homosexuálům zaujatý. Nikoliv, vždy jsem to bral tak, že pro ně je jejich sexuální orientace daná tak jako pro mě heterosexuální a ani já, ani oni s tím nic nenaděláme. Vůbec mi homosexuální páry nevadí, jen mi přijde podivné, když se dnes homosexualita "oslavuje" a to ještě poněkud bizarním způsobem jako Prague Pride. Myslím, že tyto festivaly homosexuálům u většinové populace spíše škodí, jak je vidět i z několika příspěvků dalších blogerů. Já sám jsem se k jejímu průběhu nijak nevyjadřoval.

V mém příspěvku jsem se pokusil zamyslet nad tím, že dodnes vlastně nikdo nebyl schopen vysvětlit, proč homosexualita existuje. Jak jsem psal, já sám jsem ji bral jako vrozenou, stejně jako je někdo flegmatik a někdo cholerik. K zamyšlení mě přivedla hlavně ta studie o rovnosti mužského a ženského mozku. I když samozřejmě vím, že je to pouze studie a za pár měsíců se může objevit úplně opačná. A právě to náhražkové chování ve věznicích mě přivedlo na myšlenku, jestli homosexualita nevzniká podvědomě v dětství, kdy se dítě učí vyrovnávat s okolním světem. Samozřejmě je to jen moje myšlenka a osobně pochybuji, že se někdy podaří jednoznačně definovat, proč homosexualita existuje.

Myslím, že to tak není. Spousta homosexuálních mužů měla otce, kteří je jako kluky vychovávali a často velmi přísně a přesto jsou homosexuály. Homosexuálové sloužící v armádě jsou také hezký příklad, že nepůjde o vliv prostředí. A co se týká vězení a homosexuálního styku mezi vězni, tak to je pouze náhražkové chování, které se vyskytuje i v přírodě.

Dobrý večer pane Junku,

já jsem se zamýšlel právě nad tím, jestli třeba výchova toto nemůže ovlivnit. Máte pravdu, přísný otec může vychovat syna, který je homosexuál. Ale co když právě ona přísnost tohle způsobila, protože se mu nechtěl podobat? Určitě sám znáte rodinu, kde byli děti vychováváni přísně, ke slušnosti a poslušnosti, a přesto se z dětí staly rebelové, opovrhující hodnotami, které jim byly vštěpovány do malička. Lidský mozek je nevyzpytatelný a věřím, že většina rodičů vychovává svoje děti s přesvědčením, že pro ně dělá to nejlepší a přesto to někdy nevyjde. Domnívám se, že nejideálnější stav pro výchovu dětí je klasická rodina biologických rodičů. Bohužel, v dnešní době rozvodů pouze romantický ideál. A jak jsem psal i v odpovědi panu Chuchmovi, rozvrácené rodiny mají na psychiku dětí také určitě neblahý vliv.

Je to velmi prosté autore, dělat z dětí pokusné králíky navrhují většinou lidé nevěřící, tedy ateisté a tudíž i evolucionisté. Vzhledem k tomu, že celá evoluční blábolologie je založena na neznalostech, budou nám zastánci těchto adopcí tvrdit, že věda neprokázala jejich škodlivost a tudíž se dojde k úžasnému závěru, že Stvořitelův model (muž a žena) je zbytečný a lze ho nahradit modelem muž muž, nebo žena a žena. Potíž je v tom, že takto před 150 lety evolučníci, jako zbytečné, označovali až tuším 180 orgánů lidského těla. U všeho se později pochopitelně našla funkce a darwinističtí lékaři zmrzačili, pod vlivem od základu mylné ideologie, mnoho lidí.

Víra v to, že tento svět se uplácal sám od sebe a lidé jsou na světě proto, protože miliony let foukal větříček a svítilo sluníčko, jiný závěr ani neumožňuje. Lidé stále o přírodě mnoho nevědí a pokud lidé věří výše uvedenému, pak lehce zamění neznalost něčeho za zbytečnost. To je však tragický omyl. Že nevím, k čemu je nějaké uspořádání dobré, ještě neznamená, že je zbytečné a že nemá žádnou funkci. A stejné to bude i s klasickou rodinou a dětmi. Ateisté dají děti do výchovy dvěma homosexuálům a nebo lesbám a teprve za 20- 30 - 40 let, a dostatečném statistickém vzorku, se začnou projevovat zhoubné dopady takové praxe, neboť dnes těmto evolucionistickým chytrolínům nějaká důležitá funkce klasické rodiny, pro zdravý vývoj dítětě, jednoduše uniká, ale tudíž si myslí, že je klasické uspořádání rodiny zbytečné.

Za své dílo zkázy na těch nejnevinějších si však ponesou před Bohem odpovědnost

Vy to podáváte tak, jako by se někdo snažil nahradit stávájící model rodiny něčím novým. Tedy v podstatě jen blábolíte nesmysly. Zrovna od vás teda sedí, že ty, co vidí svět malinko jinak a netrpí nesnášenlivostí k čemukoliv odlišnému, osočujete z neznalostí.

Pro začátek zkuste číst články v seriózních a důvěryhodných médiích. Novinky a parlamentní listy mezi ně zcela jistě nepatří.

Nemusí chodit daleko. I zde najde hodnotné a seriózní články např. z pera p. Palaty čí pí Barochové...

Četla jsem ten vámi zmiňovaný článek o neexistenci rozdílů mezi muži a ženami. Jsou to absurdní nepodložené závěry a celý článek je zmatlán na objednávku neomarxistických úchyláků, tudíž se nemá cenu jím zabývat.

Jinak jsem přesvědčená, že je naprosto přirozené, že život dítěte v prostředí mezi homosexuály je stresující, protože jednak se heterosexuální dítě nepohybuje v pro něj přirozeném prostředí a jednak ho i jeho vrstevníci vnímají jako podivína

Dobrý večer paní Pavlíková,

já jsem ten článek vzal jako podnět k zamyšlení, jsem si vědom toho, že jsou to pouze názory na základě nějakých neurologických měření, které nemusí odpovídat skutečnosti. Ale souhlasím s Vámi, že právě proto, že dítě je z 96% heterosexuální, je pro něj prostředí homosexuální rodiny nepřirozené.

Já myslím, že podobné diskuse a úvahy jsou nesmyslné. Jediným kritériem při rozhodování o umožnění adopce by mělo být a zůstat, zda ti, kteří o ní žádají, budou schopni to dítě vychovat nebo ne. Sexuální orientace s tím nemá co do činění. Obavy, zda bude dítě v budoucnu frustrováno tím, že rodiče jsou homosexuálové jsou liché. Vše je o tom, to tomu dítěti vysvětlit. Navíc je možno tuto otázku položit i tak, že které dítě bude mít závažnější problémy. To které vyrůstá u homosexuálního páru anebo to, které vyrůstá v jakémsi ústavu, kde láska a osobní péče schází? A navíc, pokud se nepletu, tady se nejedná o plošné adopce ale o to, aby bylo možno adoptovat dítě homosexuálního partnera.

Pane Braune , uvádíte, že všechny diskuse jsou nesmyslné , když jsou dva homosexuálové schopni dítě vychovávat, tak jej mají i dostat k adopci.

Vůbec ale nepřihlížíte k zájmu dítěte , mít dva rodiče - matku a otce.

Při variantě dva homosexuální muži s adoptovaným malým chlapcem nepřihlížíte na následné problémy ve vnitřní rodině, v místě bydliště, škole a

společenských organizacích.

Pokud je chlapec malý , komplikace jsou řešitelná vysvětlováním a tolerancí

blízkých a okolních osob.

Stav se zásadně změní v době dospívání a adolescence.

Za předpokladu ,že 96% mužů v populaci jsou heterosexuálové je možné předpokládat,že adoptovaný chlapec bude heterosexuál a bude potřebovat

se tak i chovat v rodině i kolektivu.

Podle svého naturelu může adoptivní homosexuální vychovatele přijmout, ale

také odmítat. V horším případě zavrhnout pro vlastní psychický a fyzický odpor k nepřirozenému stavu rodiny. V nejhorším případě je fyzicky napadat a tak rozbít symbolicky i fakticky umělý svazek do kterého byl nedobrovolně proti své přirozenosti začleněn. Stát se tohle může a také nemusí , ale ta pravděpodobnost i té méně mírné varianty je velmi pravděpodobná.